Podpora projektu a stránek #zaHonzu - Webnode.cz

Rádi bychom touto cestou poděkovali webnode.cz, který sponzoruje tyto stránky a podílí se na tvorbě projektu #zaHonzu. Velmi si jejich pomoci vážíme.

více informací na odkazu: www.webnode.com

 V poslední den se Honza vydal ze svého bytu ve Starém Městě u UH. do Moravského Písku, aby se zde zúčastnil tříkrálové sbírky. Po jejím konci se zastavil ještě za svými kamarády, aby jim popřál vše dobré do nového roku. Hodina pokročila, a tak se tedy spolu s kamarády (doprovodem a řidičem) vydali na cestu do Starého Města na jeho byt. Ačkoliv pravidelně sedával raději vzadu, tentokrát poprosil kamaráda, zda si s ním nemůže vyměnit místo a usedl dopředu na místo spolujezdce. Kousek za Moravským Pískem usnul. Po pár kilometrech na silnici 1/55 u Kostelan nad Moravou došlo ke smyku vozu na namrzlé vozovce. Auto, ve kterém seděl Honza, se střetlo k velké smůle v daný okamžik s automobilem v protisměru. Vlivem nárazu došlo u Honzy k vážnému vnitřnímu poranění a tato jízda se mu bohužel stala osudnou. Jeho oblíbeným heslem bylo: Lepší ztratit vteřinu v životě, než život ve vteřině. Naneštěstí v tomto případě nebylo řízení vozidla ani osudu v jeho rukou, a tak už se domů a za svými blízkými nevrátil....

Honza za sebou zanechal spoustu dobrých skutků a nabídl mnoho pomoci druhým. Chtěli bychom, aby se všichni dozvěděli, jaký Honza opravdu byl (je) a inspiroval všechny svým příkladem k dobru, lásce a pomoci druhým. Ať se na něj a jeho odkaz nikdy nezapomene.

Životopis

Honza Mička se narodil 17. 5. 1995 jako prvorozený syn rodičům Lence a Pavlovi. Postupně k němu přibyli sourozenci Kateřina, Matěj, Alžběta a Václav, o které se vždy jako starší brácha vzorně staral. Po letech her v útlém dětství a ve školce nastoupil s vážností a odpovědností sobě vlastní do první třídy ZŠ Moravský Písek. Vždy patřil ke svědomitým žákům, o čemž svědčí jeho výborné studijní výsledky a účasti na mnoha vědomostních soutěžích a olympiádách. Během těchto let rád ve volném čase chodil ministrovat, zpíval v dětském pěveckém sboru, hrál fotbal za místní FC nebo jen tak s kamarády lítal po lese a stavěl bunkry.

Velkou část prázdnin mu každoročně obsadil tábor v TS Archa Rajnochovice. Kromě čtrnáctidenních turnusů v létě se zde účastnil i táborů během jarních a podzimních prázdnin. Toto místo mu přirostlo k srdci, a tak na něj nezanevřel ani poté, co odrostl z tábornických let a nadále jezdil na víkendy pro starší, dobrovolnické brigády nebo jako vedoucí na krátkodobých táborech. Později sem jezdil vyzvedávat z táborů své mladší sourozence.

Jeho oblíbenou kapitolou života bylo Stojanovo gymnázium, Velehrad. Vždy na ni vzpomínal jako na šťastnou a bezstarostnou. Užíval si tamní kolektiv, učitele, pěvecký sbor, výlety... a oni si zase dostatečně užili jeho vylomenin. 

Jeho vášeň pro cestování stále rostla, a tak s kamarády podnikli několik dobrodružných cest. V jednom starém autě projeli skrz naskrz Evropu. Žádný luxus a komfort, ale spánek, jídlo a hygiena, kde se zrovna podaří. Jen tak se dají vidět opravdu krásné věci. Postupem času do těchto výprav zahrnuli i svoje přítelkyně. To už ale museli kluci trochu ustoupit a nějaký ten komfort připustit. Stále to bylo ale dobrodružství a krásné cesty. I když už později nebyl čas na dlouhé roadtripy, vždy využil každé příležitosti vyrazit alespoň na výlet.

Po střední škole hledal cestu, kterou by se chtěl životem dále ubírat. V Olomouci zkusil vysokou školu, několik brigád a prací, potkal mnoho lidí, ale pak se zase vrátil domů ke svým. Začal dělat vzduchotechniku po celém Česku a pracoval zde více než tři roky. Poslední prací byly dřevostavby, odkud se vracel každý den naprosto unavený, ale šťastný. Našel práci, ve které se chtěl denně zdokonalovat, a která mu především dávala smysl.

Honza se také rád jen tak toulal přírodou s foťákem, měl rád zvířata, pečoval o své pokojovky a chodil podporovat své oblíbené fotbalové týmy. Přemýšlel o věcech jinak a s chutí se pouštěl do hlubokých rozhovorů s každým, kdo byl ochoten. Ze všeho nejvíce si ale užíval čas s blízkými. S laskavostí přistupoval ke všem lidem, vždy hledal cestu k jejich srdci a jakékoliv pomoci. Ačkoliv jej sužovalo revmatické onemocnění a další starosti, nikdy si nestěžoval, život miloval a žil naplno.

Odkaz Honzíka Mičky

Honzík se snažil vždy s každým prohodit kus řeči a najít společné téma. Zkoušel vždy dokázat, že dobro je lepší a potřebnější cesta. Toužil pomáhat všem v nouzi a obtížné situaci a to také zvířatům. Nehledal výmluvy, ale možnosti jak pomoci i přes často nepříznivé okolnosti. Jeho laskavé srdce bylo otevřené všem. Honzův život byl krásný, smysluplný, ale bohužel krátký. Děkujeme Ti.

Pomozte nám prosím iniciativou #zaHonzu držet jeho odkaz a nezapomenout na něj.

Jednou se nás Honza nahoře zeptá, zda jsme v jeho odkazu pokračovali a zda jsme udělali maximum, aby tento odkaz nezanikl...